Přistěhovalci se po příchodu do Chorvatska museli starat o holý život. Brzy se však ohlásila touha po kultuře a osvětě. Bylo to divadlo nebo hudba, kolem kterých se vytvořily první skupinky nadšenců. Ty položily základy organizovaného společenského života české menšiny v Chorvatsku.
Nejstarší České besedy vznikají ve městech (Záhřeb 1874, Dubrovník 1899), na venkově před 1. světovou válkou jen ojediněle - v roce 1907 v Daruvaru a Prekopakře. Ve 20. letech však byla založena celá řada Českých besed na Daruvarsku - Brestov, Dežanovec, Dolany, Velké Zdence, Hercegovec, Horní Daruvar, Holubňák, Hrubečné Pole, Končenice, ale i v Karlovci, Kaptole, Ludině, Lipolanech, Mezurači, Hradišce, Osijeku, Virovitici, Pule či Varaždinu. K zintenzivnění spolkové činnosti pak došlo začátkem 30.let na iniciativu již činných Besed (Pakracká Polana, Bjeliševec, Malé Zdence, Požeha a Jazvenik - 1932, Roviště a Predavac - 1933, Ivanovo Selo, Dolní Kovačice, Gudovec, Slavonský Brod - 1934, Krivaj 1935,Velký Grđevec 1936) a v druhé polovině 30. let v souvislosti se zakládáním Besídek venkovského dorostu (Lipovec 1935).

Před rokem 1941, kdy byla jejich činnost zakázána, pracovalo v Chorvatsku 65 českých spolků. Hrála se divadla, konaly se přednášky a oslavy různých památných dnů, pracovaly knihovny, pěstovaly se české lidové zvyky, tance a písně, při některých byly i hudby. Mnohé si ihned vytkly cíl nejdůležitější - založení české školy.
Krajanské spolky obnovují svou činnost již koncem roku 1944, mnohé se však již nikdy nevzkřísily, zejména když při reemigraci odešla do Čech celá řada vynikajících krajanů. Začátkem 50. let informuje o své činnosti 19 spolků. V dalších letech aktivně pracuje asi 20 Českých besed. Po domovinské válce došlo k značnému oživení krajanských spolků v Rijece, Slavonském Brodu, Nové Hradišce a Bjeliševci. Od roku 2002 působí Česká beseda v Tréglavě a v roce 2004 svou činnost obnovují spolky v Sisku a Lipovlanech. V roce 2008 pracuje v Chorvatsku 26 českých spolků.